Doha prošla za několik dekád dramatickým přerodem z regionálního přístavního města v moderní administrativní centrum. Dlouhodobý růst se neopíral jen o investice do infrastruktury, ale i o cílené plánování veřejných služeb, školství a transportu, které městu dalo výraznou novou funkci v regionálním kontextu.
V architektonické podobě je vidět souběh dvou přístupů: zachování tradičních motivů a jejich propojení s moderními materiály. V mnoha částech města působí tato kombinace jako dokument proměny, nikoli jen jako dekorativní trend. Proto má každá starší a novější zóna odlišný prostorový jazyk a proměnlivou míru otevřenosti.
Z pohledu návštěvníka je nejzajímavější sledovat, jak se historické vrstvy nevytrácí úplně, ale přebudovávají do současného provozu. Zůstává to viditelné v názvech lokalit, směrování veřejných prostranství i v zachovaném rytmu městského dne.